Bearbeiten von „Hraní rukou v fotbale: častý omyl, který mění zápasy“

Dalším kritériem je úmysl. Hraní rukou se píská častěji, když má hráč čas zareagovat. Pokud míč letí z bezprostřední blízkosti, třeba z metru, a hráč se nestačí uhnout, rozhodčí obvykle faul neodpíská. Naopak pokud hráč ruku nastaví, byť bez zlého úmyslu, je to faul. Často se setkáváme s mýtem, že „ruka musí být u těla". To není úplně přesné. I ruka u těla může být faul, pokud hráč tělo natočí tak, aby míč do ruky trefil. Rozhodčí hodnotí, zda hráč ruku použil k zahrání míče, nebo jen nešťastně stál.<br><br>Nejdůležitější je poloha ruky. Pokud má hráč ruku přirozeně podél těla, tedy v „přirozené" pozici, kterou běžně používá při pohybu, rozhodčí obvykle nepíská. Problém nastává, když hráč ruku zvedne, oddálí od těla nebo ji použije jako oporu. Typická chyba začátečníků? Mávají rukama při běhu, ale při souboji je nechají viset příliš daleko. Pak stačí, aby míč trefil dlaň nebo předloktí, a je z toho penalta. Pravidlo říká, že ruka, která zvětšuje objem těla, je trestná.<br><br>Pro útočníky platí opačná logika. Můžete využít toho, že obránce má ruce natažené, a záměrně mířit na ně. Ale pozor: pokud míč trefí ruku obránce, který ji má v přirozené pozici, penalta se nepískne. A naopak, pokud se míč odrazí od vaší ruky do brány, gól neplatí, a to ani v případě, že ruka byla u těla. Pravidlo o hraní rukou u gólu je přísné: jakýkoliv dotek rukou, byť bez úmyslu, gól anuluje. To je častá past, kterou fanoušci neznají.<br><br>Každý, kdo někdy sledoval fotbal, zažil situaci, kdy se celý stadion zvedl a rozhodčí pískal po kontaktu míče s rukou. Jenže ne každý dotek je faul. Pravidlo o hraní rukou patří k nejvíce diskutovaným a nejméně pochopeným. Rozhodčí se přitom řídí jasnými kritérii, která však nejsou vždy intuitivní. Pokud chcete vědět, kdy se píská a kdy ne, musíte pochopit tři základní věci: pozici ruky, úmysl hráče a vzdálenost, ze které míč letí.<br><br>Jak správně nabíhat a kdy bránit Náběh do vápna musí být překvapivý a přímý. Nečekej na přihrávku, ale nabíhej do volného prostoru mezi stopery a krajním obráncem. Většina gólů box-to-box hráčů padá po druhém doteku – první na zpracování, druhý na střelu. Pokud zpracováváš míč třikrát, jsi moc pomalý. V obraně zase platí: nevysazuj se na hranici vápna, ale stah se až k pokutovému území. Často se stává, že hráč zůstane stát uprostřed hřiště a nechá soupeře volně střílet z dálky.<br><br>Když se z obránce stává hrdina – a kdy padá penalta Praktická rada pro obránce: pokud bráníte střelu, držte ruce za zády nebo je nechte volně podél těla. Zní to banálně, ale v zápalu hry to zapomíná i profík. Nezvedejte ruce nad hlavu, když se snažíte zblokovat centr. Míč se může odrazit od země a trefit vás do právě zvednuté paže. To je nejčastější důvod penalt v pokutovém území. Místo toho se snažte krýt si břicho a hrudník, kam míč může letět, ale ruce držte u těla. Pokud míč letí na vaši ruku, kterou máte u těla, rozhodčí to většinou toleruje.<br><br>Proti týmům, které brání v bloku na pět obránců, musíte využít šířku hřiště. Rychlé přenesení hry z jedné strany na druhou roztrhne soupeřův blok a vytvoří prostor pro centry nebo střely z druhé vlny. Pokud to nefunguje, zkuste stáhnout jednoho z útočníků do středu pole a nechte krajní hráče, aby si nabíhali za obranu soupeře. Tento pohyb nutí stopery rozhodovat se, což často vede k chybám v pokrývání.<br><br>Pro hráče v poli platí jedno doporučení: držte paže u těla, ať děláte cokoli. Při souboji, při bloku, při běhu – pokud nemusíte, nevytahujte ruce. Při tréninku si nacvičte, jak se pohybovat s pažemi svěšenými podél těla, abyste měli pohyb přirozený. Vyhnete se tím penaltám, které pramení z nepřirozené polohy, a zbytečně nebudete dávat rozhodčímu důvod k pískání.<br><br>Při nácviku se zaměřte na součinnost mezi obráncem a wing-backem na stejné straně. Když wing-back útočí, jeden ze tří stoperů ho musí jistit a posunout se na jeho pozici. Toto zajištění se často opomíjí, a pak vznikají situace, kdy má soupeř na křídle volný prostor. Zkoušejte také variantu, kdy se jeden z útočníků vrací pro balon a druhý zůstává nahoře – to vytváří neustálou nejistotu v obraně soupeře.<br><br>Častým omylem je také použití pasti proti dobře organizovanému útoku, který má jasně dané náběhy za obranu. Pokud soupeř ví, že používáte past, může na to zareagovat dlouhým centrem do volného prostoru. Útočník pak nepotřebuje běžet dřív než míč – stačí, aby si počkal na správný moment. V tu chvíli je vaše obrana zcela otevřená. Proto je důležité sledovat, jak soupeř hraje, a přizpůsobit tomu svou taktiku. Nepoužívejte past automaticky, ale až když si vyhodnotíte, že máte rychlé obránce a soupeř nedisponuje hráčem s výborným výběrem místa.