Sledování sluneční aktivity: amatérské metody versus profesionální přístroje

Začněte výběrem správné fáze Měsíce. Nejvděčnější není úplněk, kdy je Měsíc příliš jasný a plochý. Mnohem lepší je první čtvrť, případně dorůstající či couvající srpek. Šikmé sluneční světlo totiž vrhá dlouhé stíny na okraje kráterů, které pak krásně vyniknou. Ideální je také fotografovat za soumraku, kdy je obloha ještě trochu modrá a Měsíc není tak ostrý kontrast proti černému pozadí.

Když se dítě zeptá na fialovou nebo zelenou barvu, buďte připraveni na to, že fialová má ještě kratší vlnovou délku než modrá, ale lidské oko ji vnímá hůře. Fotoreceptory v oku jsou totiž citlivější na modrou než na fialovou. A zelená má delší vlnovou délku, takže se rozptyluje méně. Pokud se vás zeptá, proč tedy není obloha zelená, odpovězte, že i když zelená se rozptyluje částečně, modrá ji svou intenzitou „přehluší". Tento fakt si můžete ověřit v přírodě – na horách, kde je vzduch čistší, je obloha sytě modrá, zatímco ve městě se smogem má spíše bělavý nádech.

Častou chybou bývá hledání Oriona v blízkosti měsíce nebo v místech, kde je obloha znečištěná světlem. Orion je viditelný i z města, ale jen hlavní hvězdy. Pokud ho chcete vidět celý, vyjeďte za obec. Také pozor na to, že se Orion během noci pohybuje – vychází na východě, během pár hodin putuje přes jih a zapadá na západě. Proto si najděte místo, kde vám nic nebrání ve výhledu na celý jih.

Jak na to: spojte si Velký medvěd s Polárkou Najděte nejprve Velký medvěd (Ursa Major) – vypadá jako velký hrnec nebo vůz se čtyřmi koly a ojní. Spojte si dvě hvězdy na přední straně „hrnce" (Dubhe a Merak) a pokračujte pomyslnou čarou asi pětkrát tak daleko, než je vzdálenost mezi nimi. Na konci této čáry narazíte na Polárku – jasnou hvězdu, která je téměř na severu. Polárka je poslední hvězdou ocasu Malého medvěda, takže od ní už snadno odvodíte zbytek souhvězdí.

Když už máte Orion v hledáčku, zkuste si od něj odvodit další objekty. Když protáhnete linii pásu doprava, narazíte na hvězdu Sírius, nejjasnější hvězdu noční oblohy. Když linii protáhnete doleva, dojdete k hvězdě Aldebaran v souhvězdí Býka. Tohle spojení vám pomůže zorientovat se v celé zimní obloze a rychle najít i další souhvězdí.

Zásadní je volba místa a termínu. Vyjeďte mimo město, alespoň dvacet až třicet kilometrů od větších sídel, a vyberte si noc s novoluním nebo s měsícem nízko nad obzorem. Měsíc je největší nepřítel slabých hvězd – i malý srpek dokáže z oblohy „ukousnout" desítky slabších objektů. Podívejte se na předpověď oblačnosti a vyberte den, kdy má být jasno po celou noc. Čím výše nadmořská výška, tím lépe – řídký vzduch snižuje vliv atmosférické turbulence.

Kolem pásu pak najdete čtyři jasné hvězdy, které tvoří ramena a nohy mytologického lovce. Levé rameno představuje Betelgeuse s nápadně červeným nádechem, pravé rameno Rigel, který je namodralý. Tyto barvy rozlišíte, až si oči zvyknou na tmu. Počítejte s tím, že adaptace na tmu trvá asi dvacet minut. Během té doby se nedívejte do mobilu ani na baterku – jinak budete muset začít znovu.

Najít na obloze souhvězdí Malého medvěda není tak těžké, jak se zdá. Klíčem je vědět, kde hledat Polárku, která tvoří konec ocasu tohoto souhvězdí. Na rozdíl od Velkého medvěda, který je výrazný a rozlehlý, Malý medvěd je menší a jeho hvězdy jsou slabší. Proto je důležité vybrat správný čas a místo pozorování.

Pravidelné pozorování vám ukáže cyklus sluneční aktivity, který trvá 11 let. V době maxima uvidíte mnoho skvrn, v minimu jen málo. Pro sledování erupcí a polární záře není potřeba žádné vybavení – stačí sledovat oblohu za bezměsíčné noci vysoko nad obzorem. Až se dozvíte o zvýšené aktivitě, vyjděte ven a podívejte se k obzoru – červené a zelené záře jsou fascinující podívanou, kterou si užijete bez dalekohledu.

Chcete-li sledovat vývoj skvrn v čase, zakreslujte si jejich polohu na papír. Stačí jednoduchá šablona – nakreslete kružnici a pokaždé do ní přeneste polohu skvrn. Dělejte to ve stejnou denní dobu, ideálně jednou denně. Po několika dnech uvidíte, že se skvrny pohybují od východního okraje slunečního disku k západnímu. To je důkaz rotace Slunce kolem své osy, která trvá přibližně 27 dní. Dávejte pozor na to, abyste si nespletli pravý a levý okraj – při projekci je obraz vzhůru nohama a zrcadlově převrácený. Pro lepší orientaci si označte sever a jih na papíře podle toho, jak se Slunce pohybuje.

Typickou chybou je zoomování až na maximum. Digitální zoom jen ořeže obraz a domaluje chybějící pixely, takže výsledek je měkký a neostrý. Mnohem lepší je fotit bez zoomu a snímek později oříznout v počítači. Další častý problém je focení přes sklo – ať už okno, nebo balkonové dveře. Sklo způsobuje ztrátu kontrastu a odlesky, takže pokud to jde, foťte venku. Poslední rada: nespouštějte se tím, že první pokus nevyjde. Měsíc vychází každý den, takže máte spoustu příležitostí to zkusit znovu a líp.