Letní návštěva ortodonta, kterou nechcete přeskočit

Na závěr: rovnátka nejsou trest, ale investice do zdraví chrupu. První dny jsou nejhorší, pak si tkáň zvykne. Sledujte, co vašim ústům dělá dobře, a co je naopak dráždí. Zapisujte si, které jídlo zhoršuje otlaky, a vyřaďte ho z jídelníčku alespoň na dobu, než se sliznice zklidní. A hlavně – neváhejte kontaktovat svého ortodontistu, pokud se objeví ostrá hrana nebo dlouhodobý tlak. Včasná reakce ušetří týdny nepohodlí a zbytečných návštěv.

Pokud i přes šetrnou techniku pociťujete přetrvávající bolest nebo krvácení dásní déle než týden, navštivte svého ortodontu. Možná je problém v samotném kartáčku (např. příliš tvrdé štětiny) nebo v nesprávné velikosti hlavice. Než si zvyknete, může chvíli trvat, ale výsledek stojí za to – čistší zuby bez zánětů a bez zbytečné bolesti. S trochou trpělivosti se elektrický kartáček stane vaším spojencem, ne nepřítelem.

Časté chyby a jak se jim vyhnout Největší chybou je použití stejného kartáčku po celou dobu nošení rovnátek. Kartáček se opotřebuje, štětiny se roztřepí a ztratí účinnost — měňte ho každé 2–3 týdny. Druhou častou chybou je příliš silný tlak. Pokud ucítíte ostrou bolest nebo kartáček „přeskakuje", znamená to, že je příliš velký. Naopak pokud kartáček prochází bez odporu, je příliš malý. Také se vyhněte čištění bez zrcátka, dokud si techniku neosvojíte — u rovnátek je snadné přehlédnout zadní plochy zubů.

Typickou chybou je příliš rychlé přejíždění po celém oblouku, což vede k tomu, že se štětiny zachytávají o zámky a způsobují mikrotrhlinky na dásních. Pokud cítíte bolest nebo vidíte zarudnutí, zpomalte a zkontrolujte, zda nemáte kartáček v režimu vyšší intenzity. Většina elektrických kartáčků má několik rychlostí – pro začátek zvolte nižší stupeň a postupně si zvykejte. Rovněž se vyhněte používání kartáčku ihned po jídle bohatém na kyseliny (např. citrusy), protože smalt je v tu chvíli měkčí a dásně náchylnější k podráždění.

Přes den, když jste v práci, ve škole nebo na cestách, vám stačí kartáček s měkkými štětinami a voda. Vypláchněte ústa, pak kartáčkem přejeďte všechny plochy zubů a hlavně místa kolem zámečků. Důležité je držet kartáček pod úhlem 45 stupňů k povrchu zubu a krouživými pohyby uvolnit zbytky. Nezapomeňte na zadní stoličky, kde se plak usazuje nejvíc. Po vyčištění si ústa pořádně vypláchněte vodou. Tato rychlá varianta zabere maximálně dvě minuty, ale udělá hodně.

Co se stane, když otlaky neřešíte Ignorovaný otlak se snadno změní v oděrku a později v infekci. Sliznice pod zámkem začne zarůstat, což znesnadňuje čištění a může vést k zánětu dásní. Pokud si všimnete, že se tlak nezmírňuje ani po dvou dnech vosku a jemné stravy, navštivte ortodontistu. On upraví oblouk nebo zkrátí konec drátu. Čekání týden „až to přejde" je častá chyba, která prodlužuje celou léčbu a zvyšuje riziko komplikací.

Mezizubní kartáčky jsou u rovnátek nezbytností, ale jejich výběr a použití má svá specifika. Drátěný oblouk a zámky vytvářejí prostory, kde se běžný kartáček nedostane, a právě tam se usazuje povlak a zbytky jídla. Pokud kartáček zvolíte špatně, můžete si poškodit dásně nebo rovnátek vůbec nevyčistit. Klíčem je správná velikost, technika a pravidelnost.

První týdny s rovnátky bývají nejnáročnější. Sliznice si zvyká na nové tvary, jazyk naráží na zámky a každé sousto může bolet. Nejde ale o to vydržet za každou cenu. Existují postupy, které nepohodlí výrazně sníží, a naopak chyby, které ho zbytečně prodlužují.

Největší chybou, kterou lidé dělají, je utajování. Když rovnátka schováváte před kolegy i přáteli, každé setkání se mění v drama. Otevřenost naopak přináší úlevu a často i podporu. Kolegové začnou vyprávět vlastní zkušenosti, přátelé nabídnou pomoc. Skrývání vede k zbytečnému stresu a někdy i k tomu, že lidé začnou mluvit za vašimi zády. Lepší je vzít situaci do vlastních rukou a říct o rovnatkách předem, než aby se o nich ostatní dozvěděli náhodou.

Nejprve si změřte mezery mezi zuby a prostor kolem zámků. Velikost kartáčku se řídí průměrem drátku, který se do mezery vloží. U rovnátek bývají mezery větší než u zdravých zubů, proto často potřebujete kartáček s větším průměrem (například 0,6–1,2 mm). Nejlepší je vyzkoušet sadu zkušebních kartáčků, které mají barevné kódy podle velikosti. Začněte s menším průměrem a postupně zkoušejte větší, až ucítíte jemný odpor při zasunutí — to je signál, že kartáček sedí. Příliš velký kartáček způsobí bolest a může zatlačit dásně, příliš malý nevyčistí plochu.