5 zásad pro správné bidýlko: výška, průměr a materiál

Jaká výška je ideální a proč na ní záleží Optimální výška bidýlka se odvíjí od plemene a velikosti ptáků. Pro běžná středně těžká plemena (například leghornky nebo sussexky) je vhodná výška 40–60 cm od podlahy. Těžší plemena (brahmánky, orpingtonky) by měla mít bidýlko níže, kolem 30–40 cm, aby náraz při seskoku nezatížil jejich klouby. Lehká a aktivní plemena ocení i 70–90 cm. Důležité je, aby slepice měla dostatek prostoru pro roztažení křídel a aby bidýlko nebylo příliš blízko stropu – měla by na něj snadno vyskočit bez rizika nárazu hlavou.

Dalším praktickým krokem je zvýšení podlahy. Pokud je kurník na zemi a podlaha je hliněná nebo betonová, v zimě bude tahat chlad odspodu. Položte na podlahu dřevěnou paletu nebo vrstvu silných prken a na ni nasypte vrstvu pilin či slámy. Vrstva podestýlky by měla být alespoň patnáct centimetrů. Tím vytvoříte tepelný polštář, který funguje i bez přitápění. Nezapomeňte také na hřady – měly by být vyrobené z dřeva o šířce pět až sedm centimetrů, a to tak, aby se slepice mohly zahřát tím, že si na ně sednou a přikryjí nohy peřím. Hřady nikdy neumisťujte přímo nad podestýlku, ale spíše do rohu, kde je méně průvanu.

Stavba kurníku s výběhem není žádná věda, ale pokud do ní pustíte improvizaci, čeká vás řada oprav. Než sáhnete po první fošně, rozhodněte se, kolik slepic budete mít. Každá potřebuje minimálně čtyři metry čtvereční výběhu a půl metru uvnitř kurníku. Pokud plánujete větší hejno, počítejte s tím, že se vám vyplatí rozdělit prostor přečtěte si více na dvě části — jednu pro nocování, druhou pro hřadování. Klíčové je ale vybrat místo, které není v nejnižším bodě zahrady, kde se drží voda a mlha.

Častou chybou je umístění bidýlek přímo nad sebe nebo do řady, kdy trus z horních ptáků padá na ty pod nimi. To vede k znečištění a zvýšenému riziku parazitů. Ideální je jedno dlouhé bidýlko v jedné výšce, nebo dvě oddělená s odstupem alespoň 40 cm. Další chybou je bidýlko příliš blízko napáječky nebo krmítka, kde se slepice během noci stresují hlukem a pohybem. Dbejte také na to, aby bidýlko bylo pevně uchycené – sebemenší kývání ptáky v noci probudí a může vést k panice.

Druhý zásadní bod je stelivo. Mnoho chovatelů nechává v kurníku stejnou podestýlku po celou zimu – to je velká chyba. Sláma nebo hobliny se musí pravidelně vrstvit: přidávejte čerstvou vrstvu, kdykoli je povrch vlhký. Ale pozor – tlustá vrstva suché slámy izoluje lépe než topení, ale pokud se sláma začne rozkládat, vzniká čpavek, který dráždí oči i dýchací cesty. Kurník proto jednou za dva týdny vyvětrejte, nejlépe za suchého dne, kdy slepice pustíte ven.

Když zařizujete kurník, bidýlko je jedním z nejdůležitějších prvků. Slepičky na něm tráví noc, ale také přes den odpočívají. Špatně zvolená výška nebo průměr jim způsobí stres, deformity nohou a někdy i zranění. If you loved this short article and you would like to receive far more data relating to http://Neubert-Grosse.de/index.php?title=Co_Se_stane_se_snáškou,_když_zvolíte_špatnou_krmnou_směs kindly go to our own web-page. Přitom stačí dodržet pár jednoduchých pravidel, abyste vytvořili komfortní a bezpečné místo pro vaše nosnice.

Průměr bidýlka je stejně důležitý jako výška. Slepičí noha potřebuje, aby se prsty mohly kolem tyče ohnout a obejmout ji. Ideální průměr je 4–6 cm u dospělých slepic, pro menší plemena stačí 3–4 cm. Příliš tenká tyč (například hranol) způsobuje, že noha nemá oporu a pták se křečovitě drží, což vede k otlakům a deformitám. Příliš silná tyč (nad 8 cm) zase znemožňuje správné uchopení a slepice klouže. Vhodné jsou kulaté nebo mírně hranaté tyče s obroušenými hranami. Vyhněte se kovovým a plastovým materiálům, které jsou kluzké a v zimě studené.

Co se stane, když zanedbáte větrání a suchou podestýlku Mnoho chovatelů izolaci přežene a kurník doslova „zabední". Vzduch se pak přes noc nasytí vlhkostí z trusu a dýchání, na stěnách se sráží voda a podestýlka se mění na mokrou plesnivou hmotu. V takovém prostředí vznikají respirační choroby a omrzliny hřebínků. Řešením je malý větrací otvor u stropu, který je chráněný proti přímému průvanu – třeba kus plastové trubky nebo mřížka. Ideální je, když se vzduch vymění, ale slepice nesedí v proudu.

Výběh neudělávejte jako nudný obdélník. Zkuste ho rozdělit na dvě zóny — jednu s pískem nebo štěrkem pro popelení, druhou s trávou, kterou necháte zarůst. Vysaďte do výběhu keře nebo malé stromky, které poskytnou stín a úkryt. Slepice se pak cítí bezpečněji a méně dochází k vyklování. Dbejte ale na to, aby výběh nebyl úplně zarostlý — potřebujete mít přehled o tom, co se děje uvnitř. Pravidelně kontrolujte plot, zda se neobjevil nějaký tunel nebo poškozené oko.

Začněte kontrolou střechy a stěn. Pokud máte dřevěný kurník, zkontrolujte, zda desky nedrží pohromadě – mezery a spáry utěsněte. Nepoužívejte však silikon ani polyuretanovou pěnu bez rozmyslu: tyto materiály sice zastaví průvan, ale také zcela zablokují výměnu vzduchu. Mnohem lepší je použít přírodní materiály, jako je ovčí vlna, konopná izolace nebo sláma, které umí absorbovat vlhkost a opět ji uvolňovat. Tyto materiály umístěte mezi stěny nebo do dutin – ne jen jako dekoraci na povrch.