Návštěva lékaře: připravenost versus improvizace
Jak zvládnout čekárnu i samotné vyšetření bez pláče a křiku Děti vnímají napětí rodičů, proto se snažte sami zůstat v klidu. V čekárně nechte dítě hrát si nebo mu čtěte knížku, ale vyhněte se mobilu – raději si s ním povídejte o tom, co se bude dít. Říkejte věci jako: „Pan doktor se na tebe podívá, poslechne tě, a pak půjdeme domů." Nepoužívejte slova jako „píchání", „bolest" nebo „strach", pokud to není nezbytné. Místo toho řekněte: „Pan doktor zkontroluje, jak ti tluče srdíčko." Pokud se bojíte, že dítě při vyšetření propadne panice, vezměte s sebou jeho oblíbenou hračku nebo deku. Známá věc mu dodá pocit bezpečí a odvede pozornost od nepříjemných úkonů.
Po skončení návštěvy nezapomeňte dítě pochválit konkrétně. Ne jen „byl jsi šikovný", ale „líbilo se mi, jak jsi držel pusu otevřenou, když se pan doktor díval na zoubky". Tím posilujete žádoucí chování. Pokud to situace umožňuje, slibte drobnou odměnu – nemusí to být věc, stačí společná aktivita jako procházka na hřiště. Tím návštěvu uzavřete pozitivně a příště už dítě nebude mít takový odpor.
V čekárně se vyhněte rozhovorům o nemocech a o tom, co se bude dít. Dítě vnímá vaše napětí. Mluvte o běžných věcech: co uvidíte cestou domů, co bude k obědu. Pokud se bojí, pojmenujte to: „Vidím, že se stydíš, to je v pořádku. Já jsem tady s tebou." Vyhněte se ale přehnanému utěšování, které dítěti potvrzuje, že je čeho se bát. Místo „neboj se" zkuste „já jsem tady, zvládneme to společně". Tón hlasu je důležitější než slova.
Pro sedmileté a starší děti se nabízí výroba přírodních razítek. Větvičky nakrájené na kolečka, kůra nebo šišky se namáčí do husté barvy a tisknou na látku či papír. Předem si připravte staré tričko nebo tašku, na kterou budete tisknout, a nezapomeňte podložit pracovní plochu igelitem. Při této technice děti rychle pochopí, že každý přírodní povrch zanechává jinou stopu, a začnou experimentovat s kombinacemi. Z vlastní zkušenosti doporučuji vyzkoušet tisk z poloviny rozříznutého bramboru – je to měkký a přizpůsobivý materiál, který se snadno vyřezává.
Pro nejmenší děti od tří do pěti let je vhodné začít s jednoduchým otiskováním. Kamínky nebo listy natřete prstovými barvami a otiskněte na papír. Dítě se učí, jak se barva přenáší, a zároveň si procvičuje tlak ruky. Starší děti pak zvládnou vytvářet z kaštanů a špejlí zvířátka, ale pozor na ostré konce špejlí – vždy je zastřihněte a spojování nechte na dospělém. Typickou chybou bývá použití čerstvých, měkkých listů, které se při otisku roztrhnou; proto je předem nechte týden sušit mezi novinami a zatížené knihou.
Nejčastější chybou u všech technik je přetížení výsledného díla. Když děti nalepí na jeden papír příliš mnoho prvků, práce působí chaoticky a materiál se často odlupuje. Stanovte si s dítětem předem jednoduchou kompozici, třeba tři hlavní objekty, a postupně ji rozšiřujte. Důležité je také respektovat, že výrobek nemusí být dokonalý – přírodniny mají svou vlastní krásu a nedokonalost je přirozená. Povzbuďte děti, aby si proces užívaly, a chyby berte jako příležitost k improvizaci.
Důležité je také myslet na to, že příprava na návštěvu nekončí odchodem z ordinace. Domluvte si s dítětem, že když vydrží u vyšetření, dostane malou odměnu – ale ne ve formě sladkostí. Místo toho mu slibte návštěvu hřiště nebo společnou hru. Tím si dítě spojí návštěvu lékaře s pozitivním zážitkem, což usnadní i příští setkání. A pokud máte více dětí, snažte se objednat návštěvy zvlášť, aby se jedno nevzrušovalo kvůli druhému. S klidnou hlavou a připravenými otázkami zvládnete návštěvu rychleji a bez zbytečného stresu.
Pravidla nastavte společně, ne pouze oznamujte Revolta často pramení z pocitu bezmoci. Místo abyste diktovali nová pravidla, pozvěte potomka ke společnému hledání kompromisu. Například u mobilu: zeptejte se, kolik času si myslí, že je rozumné trávit na telefonu, a pak společně najděte hranici, která je pro oba přijatelná. Když se na pravidle podílí, má k němu úplně jiný vztah. Nezapomeňte, že součástí dohody musí být i jasné následky při porušení. A hlavně – platí pro obě strany. Pokud vy jako rodič porušíte domluvenou hranici, omluvte se. To buduje respekt.
Nejčastější chyby: Co dělat, aby to celé fungovalo Typickou chybou je obléct dítě do jedné silné zimní kombinézy, když jede v kočárku. V kočárku je sice v teple, ale jakmile začne lézt nebo běhat, přehřeje se. Mnohem lepší je kombinéza, která se dá rozepnout, nebo kombinace oteplovacích kalhot a bundy. Pokud dítě nosíte v nosítku, počítejte s tím, že vaše tělo vydává teplo, takže stačí o jednu vrstvu méně než na sebe. Vždy mějte v batohu náhradní tenkou čepici a rukavice, ať už mrzne nebo jen fouká vítr.
