První kroky v horolezectví: chyba, která vás stojí motivaci

Důležité je také správné nastavení délky lana mezi brzdou a tělem. Příliš dlouhá smyčka způsobí, že brzda nepůsobí efektivně. Naopak příliš krátká smyčka omezí pohyb a znemožní plynulé vypouštění lana. Ideální je taková délka, při které máte ruku mírně pokrčenou a lano vede těsně podél stehna. Tuto polohu si vyzkoušejte na krátkém úseku, než se pustíte do delšího sestupu.

Chyba, kterou dělá skoro každý začátečník, je srovnávání se s ostatními. Vidíte někoho, kdo šplhá těžkou převislou cestu a vypadá to snadně, a máte pocit, že to musíte zvládnout taky. Jenže takové srovnávání vás připraví o radost a často vede k přetížení nebo zranění. Místo toho si vyberte cesty s nižší obtížností a soustřeďte se na vlastní pokrok. Po pár týdnech si všimnete, že se pohybujete plynuleji, a to je váš skutečný úspěch.

Co se týče očekávání, připravte se na to, že první lezecké hodiny nebudou o síle, ale o technice. Mnoho začátečníků dělá tu chybu, že se snaží vytáhnout nahoru pouze rukama. Místo toho se učte stát na nohou – nohy nesou většinu váhy, ruce jen balancují. Na stěně se proto soustřeďte na přesné našlapování na chyty a na to, abyste měli boky u stěny. Pokud cítíte, že se třesou paže, pravděpodobně příliš tlačíte lokty od těla. Zkuste je mít pokrčené a blízko u těla, což šetří energii.

Mokrá výbava po extrémním sportu je přirozenou součástí zážitku, ale jen správné skladování rozhoduje o tom, jestli vám vydrží roky, nebo jen pár měsíců. Nezáleží na tom, jestli jde o neopren, membránovou bundu, lezecké lano nebo boty – každý materiál reaguje na vlhkost jinak a chyby se projeví až později. Základní pravidlo zní: nikdy nenechávejte mokré věci smotané v batohu nebo v igelitové tašce déle, než je nutné. Plísně a jen prvním stupněm destrukce; u technických tkanin dochází k degradaci povrchových úprav a u lan či sedacích úvazků může vlhkost spolu s nečistotami narušit strukturu vláken.

Jak poznat stěnu, kde se neztratíte Nejdůležitější je začít na stěně s nízkými cestami (do 4–5 metrů) nebo na boulderingu, kde nepotřebujete jištění lanem. Na takových stěnách se snadno učíte pohyb, chytání a práci nohou, a pády jsou bezpečné díky silným matracím. Pokud hledáte stěnu s lanem, vybírejte takovou, která nabízí „automatické jištění" – systém, kdy jste jištěni sami pomocí lana a brzdy na vrcholu. To vám umožní lézt bez nutnosti shánět parťáka hned na začátku. Při vstupu se vždy zeptejte na možnost zapůjčení lezeček a na to, zda mají sekci pro začátečníky. Dobré stěny mívají vyhrazené hodiny pro úplné nováčky, kdy je klid a instruktor je k dispozici.

Pokud se vám i přes veškerou péči objeví plíseň, výbavu ihned ošetřete – nejlépe octovou vodou nebo speciálním přípravkem na plísně, ale vždy testujte na skrytém místě. U lan a sedacích úvazků jakékoli podezření na plíseň nebo zápach znamená, že je čas na výměnu. Totéž platí pro boty s prošlým svrškem. Skladování mokré výbavy je vlastně rituál, který vám ušetří peníze i starosti. Když si na něj zvyknete, prodloužíte životnost každé věci o několik sezón a navíc budete mít jistotu, že příště vyrazíte s výbavou, která je spolehlivá a bez zápachu.

Helma musí sedět pevně, ale ne tlačit. Vyzkoušejte si ji s nasazenou přilbou a zatřeste hlavou – pokud se helma pohne, je buď velká, nebo špatně utažená. Vnitřní výstelka by měla přilnout k hlavě po celém obvodu, nejen na temeni. Nezapomeňte na zadní část hlavy, která bývá při pádu do vody nejzranitelnější. Většina moderních helem má nastavovací systém, který umožňuje přizpůsobit velikost během pár sekund. Pokud helma nemá přezku pod bradou, kterou lze utáhnout, raději ji vyměňte – při nárazu do skály vám nesmí sklouznout přes oči.

Typické chyby, které zvyšují paniku na překážkách Nejčastější chybou je křečovité svírání lana nebo karabiny. Čím víc se držíte, tím víc se unavíte a tím hůř se vám přemýšlí. Uvolněte stisk na sílu potřebnou pro jistotu, ne na maximum. Další chybou je dívat se dolů na zem – to jen umocňuje pocit závratě. Místo toho si vyberte jeden bod v úrovni očí, třeba na protějším stromě nebo na konci trasy, a ten sledujte. A pozor na příliš rychlý pohyb: když se snažíte překážku „překonat co nejrychleji", tělo nestíhá zpracovávat rovnováhu a zvyšuje se riziko chyb.

Druhý klíčový bod je práce s boky. Na stěně často narazíte na plotny, kde je potřeba přenášet váhu z jedné nohy na druhou. Cvičte plynulé otáčení pánve směrem ke stěně, abyste se přiblížili k chytu bez zbytečného viklání. Pomůže vám, když si představíte, že máte mezi koleny sevřený míč. Tím zpevníte střed těla a pohyby budou efektivnější. Vyhněte se naopak častému křížení nohou – na stěně to vede k zamotání a ztrátě rovnováhy.