5 kratších brdských túr, které zvládneš za půl dne

Pokud si nejste jistí čtením značek, zkuste nejdřív kratší úseky v blízkosti města, kde je hustota značení vyšší. Sledujte, jak se pruhy mění na zatáčkách, jak jsou umístěné na skalách a jak je doplňují směrovky. Po pár výletech budete mít v hlavě systém natolik, že rozpoznáte odchylky a vyhnete se zbytečnému bloudění. Značení KČT je navržené tak, aby fungovalo i rady pro rekonstrukci nezkušené pěší, ale vyžaduje trochu pozornosti – a to je jediná cena, kterou za bezpečnou navigaci v české krajině zaplatíte.

Když vyrazíte do českých hor nebo i do lesů v okolí města, nejspíš narazíte na klasické pásové značky na stromech, kamenech nebo sloupcích. Systém značení Klubu českých turistů (KČT) je starý přes sto let a funguje na jednoduchém principu: tři pruhy, prostřední nese barvu trasy a dva krajní jsou bílé. Tato kombinace vám řekne, že jdete po oficiální turistické cestě, a podle barvy prostředního pruhu poznáte, jaká trasa to je. Červená značí dálkové trasy, modrá vede přes hřebeny a větší celky, zelená spojuje menší cíle a žlutá je určena pro krátké spojky nebo okruhy.

Než se spolehnout na značení, naučte se ho číst v terénu. Značka se obvykle nachází na viditelném místě, ve výšce očí, a to na pravé straně vašeho směru chůze. Na rozcestích bývají směrovky s názvy cílů a vzdálenostmi, ale samotné pásy vás vedou i mezi nimi. Důležité je sledovat interval: na frekventovaných trasách se značky opakují každých pár desítek metrů, v odlehlých úsecích může být mezera delší. Pokud jdete delší dobu bez značky, vracejte se k poslednímu místu, kde jste ji viděli, a hledejte odbočku nebo prudší zatáčku.

Praktické pravidlo zní: pokud se během dvou hodin oblačnost výrazně zvětší, zhoustne nebo začne tmavnout, je čas zvážit návrat. Nečekejte, až se první kapky objeví. Zkušení horští turisté si všímají i toho, jak rychle se mění jasnost hran mraků. Ostré, jasně ohraničené okraje většinou znamenají stabilní počasí, zatímco rozplizlé, mlhavé okraje předpovídají vlhko a déšť. Stejně tak pokud se během dne na obloze objeví více vrstev mraků různé výšky, které se pohybují odlišnými směry, je to známka turbulence a možných srážek.
Ne každý má celý den na to, aby vyrazil do Brd. Půldenní výlet je přitom ideální kompromis mezi městem a lesem. Stačí vyrazit brzy ráno nebo po obědě a vrátit se ještě před setměním. Přináším pět konkrétních túr, které jsou v pohodě zvládnutelné za tři až pět hodin čistého času, a to i s přestávkami. Klíčové je vybrat si trasu podle aktuální kondice a počasí, ne podle počtu kilometrů na mapě.

V praxi se vyplatí znát i doplňkové značky. Šipka znamená změnu směru, křížek pak konec trasy – většinou se umisťuje tam, kde cesta končí nebo se napojuje na jinou. Když narazíte na křížek, neznamená to, že jste se ztratili, ale že oficiální trasa končí a další vedení už není značeno. Můžete pokračovat podle mapy, ale počítejte s tím, že zodpovědnost za navigaci přebíráte na sebe. Před túrou si proto vždy zjistěte, jestli je trasa v aktuálním stavu a jestli neprobíhá nějaká přeložka.

Chybou mnoha turistů je soustředit se pouze na to, co je přímo nad nimi. V horách se počasí mění rychle a často přichází ze stran, hlavně z údolí nebo od hřebenů. Proto se dívejte na směr, kterým se mraky pohybují ve výšce, a porovnávejte ho s přízemním větrem. Pokud se oblačnost pohybuje proti směru větru u země, počítejte s prudkým zhoršením. Další častou chybou je ignorovat ranní mlhu v údolích – pokud se do deváté hodiny nerozplyne a naopak stoupá vzhůru, signalizuje to nasycený vzduch a možnost odpoledních bouřek.

Když pruhy končí: co dělat na rozcestí a v nejistotě Největší chyba bývá spoléhat na to, že značka povede až k cíli bez jakékoli pozornosti. Na rozcestí se často mění barva trasy nebo se cesta rozděluje nábytek na míru dvě různé. Před odbočením se zastavte, zkontrolujte směrovku a porovnejte, When you cherished this informative article along with you want to receive details relating to úprava interiéru kindly go to our own web-site. jestli barva na ní odpovídá té, kterou jste sledovali. Typický problém nastává, když dvě trasy vedou kousek společně a pak se oddělí – značky bývají umístěné těsně za rozdělením, takže pokud jdete příliš rychle, snadno minete odbočku. V takovém případě se nepokoušejte hádat, ale vraťte se na poslední jistý bod a prohlédněte si okolí.

Začni třeba okruhem z Jinců na Plešivec a zpět. Trasa má asi osm kilometrů, vede zčásti po zpevněných cestách, zčásti lesními pěšinami. Nastoupáš zhruba tři sta metrů, což je příjemné na rozhýbání, ale ne natolik náročné, aby ses zhroutil. Hlavní pozor si dej na orientaci v úseku kolem vrcholu – tam se cesty větví a některé značení je vybledlé. Vezmi si vytištěnou mapu nebo offline navigaci v mobilu, protože v hlubokém lese signál často není.