5 ověřených kroků, jak se dostat z lesa, když zabloudíš

Výběr turistické obuvi se odvíjí především od toho, kudy se budete pohybovat. Jiné nároky klade suchá lesní cesta, jiné sutě a jiné celodenní pochod po blatě. Základní chybou bývá kupovat jeden univerzální model a spoléhat, že zvládne všechno. Přitom stačí rozlišit tři až čtyři kategorie terénu a podle nich zvolit výšku boty, tvrdost podrážky a konstrukci svršku.

Ztratit se v lese není ostuda, ale chyby, které po zjištění, že nevíš kudy dál, uděláš, mohou situaci výrazně zhoršit. Nejčastější problém? Panika a snaha „zkrátit si to" přes neznámý terén. Než začneš bloudit dál, zastav se. Prvních pět minut je klíčových. Zhluboka dýchej, posaď se, dej si něco k jídlu a pití. Hlad a žízeň zkreslují úsudek. Pak se zamysli, kdy jsi naposledy viděl značku, cestu nebo jiný orientační bod. To je tvůj poslední známý bod — od něj se odvíjí vše další.

Nezapomeňte ani na Falkenštejn, který lze spojit s Kyjovským údolím. Z Kyjova jdete po zelené značce k hradu, kde si prohlédnete zříceninu a skalní průchod. Pak se vraťte kousek zpět a pokračujte po žluté do údolí, kde vás čeká nejnáročnější část – železné schody a úzké skalní soutěsky. V těchto místech dbejte zvýšené opatrnosti, zejména pokud je mokro. Po průchodu údolím se napojíte na modrou značku a vrátíte se do Kyjova. Celý okruh má jen deset kilometrů, ale díky členitému terénu si připadáte jako na mnohem delší výpravě.

Typický začátečnický omyl je přibalit příliš mnoho a zapomenout na to nejdůležitější – na vlastní prevenci. Opalovací krém s vysokým faktorem je nutnost, i když je zataženo; ve vysokých polohách spálí i mírné slunce. Přidejte i balzám na rty s ochranným faktorem a malý krém s hydrokortizonem na podrážděnou kůži. A co se týče obvazů a gáz – neberte dva metry, ale čtverce, které můžete přiložit přímo na ránu a zafixovat elastickým obinadlem. Všechno balte do nepromokavých sáčků, nejlépe s popisem, a jednou za sezónu zkontrolujte data expirace.

Základní pravidlo zní: horní část paže by měla svírat s předloktím přibližně pravý úhel. Když je hole příliš dlouhá, musíte zvedat ramena a tlačit dolů z nepřirozené polohy, což rychle vyčerpá svaly. Naopak příliš krátká hůl nutí předklánět se a zapojovat zápěstí, které není stavěné na dlouhodobou zátěž. Nastavte délku tak, že se postavíte s holí vedle nohy a loket držíte u těla – rukojeť by měla sahat přesně do úrovně pupku.

Typickou chybou je okamžité hloubení nové studny bez odborného posouzení. Můžete tím narušit hydrologické poměry v širším okolí a připravit o vodu i sousedy. Pokud už musíte kopat, vyberte místo alespoň 15 metrů od původního pramene a nechte si poradit od hydrogeologa. Ten může provést průzkum a určit, kde je největší pravděpodobnost, že narazíte na vydatnou žílu. Bez tohoto měření riskujete, že utratíte peníze za suchou díru.

Nejprve si ověřte, zda pramen opravdu vyschl, nebo jen klesla jeho vydatnost. Pravidelně kontrolujte místo, kde voda vyvěrala, a to několikrát denně – ráno, v poledne a večer. Zaznamenejte si, kdy je půda nejvlhčí a kdy naopak úplně suchá. Pokud máte možnost, změřte hloubku hladiny v nedaleké studni. Tato data vám řeknou, jestli jde o krátkodobý výkyv, nebo dlouhodobý trend. Častou chybou je spoléhat se na jeden den pozorování – sucho může trvat týdny, ale pramen se může vrátit po vydatném dešti.

První věc, kterou je třeba přidat, je materiál na ošetření puchýřů a odřenin. Klasické náplasti nestačí – sáhněte po tejpovací pásce, kterou lze stříhat na míru, a po hydrokoloidních náplastech, které urychlí hojení a tlumí tlak. Před túrou si nohy namažte vazelínou nebo krémem proti oděrkám, ale úložné prostory v malém bytě batohu mějte i náhradní ponožky – suchá ponožka je nejlepší prevence. Pokud puchýř už vznikne, nepropichujte ho špendlíkem bez dezinfekce; raději ho překryjte tejpem tak, aby se okolní kůže nepřehýbala.

Delší přechod horské túry nebo vícedenního treku klade na tělo i výbavu úplně jiné nároky než odpolední procházka. Lékárnička, která stačí na výlet do lesa, se na třech dnech v terénu může ukázat jako nedostatečná. Nejde jen o objem, ale hlavně o skladbu – musíte počítat s tím, že se nevrátíte do civilizace každý večer a že pomoc může přijít až rekonstrukce koupelny krok za krokem několik hodin. Základním pravidlem je: každý člen skupiny má vlastní minimální lékárničku, a společné zásoby se dělí mezi batohy, aby nedošlo ke ztrátě všeho najednou.

Pro zkušenější turisty je tu okruh z Chřibské na Ptačinec a zpět přes Vlčí horu. Tato trasa má převýšení přes pět set metrů, ale odměnou jsou panenské lesy a téměř žádní lidé. Klíčové je dobře si naplánovat čas: počítáte-li s focením a svačinou, zabere vám celá túra kolem sedmi hodin. Vezměte si mapu v papírové podobě – v údolích mezi kopci bývá signál slabý a GPS často ztrácí přesnost. Na konci vás čeká sestup po zpevněné cestě, který ocení unavené nohy.