5 zásad krmení slepic, díky kterým ponesou i v zimě

Častým omylem je přikrmování pečivem a zbytky ze stolu. Pečivo může být maximálně jako pamlsek, ale nikdy ne jako hlavní složka. Uzeniny, kořeněná jídla a sladkosti jsou pro slepice toxické. Naopak vhodné zbytky jsou: vařené brambory, ovesná kaše, tvaroh (v malém množství) nebo jádřince z jablek. Vše ale podávejte čerstvé a v zimě nezmrzlé.

Klíčová je výška otvorů a jejich směrování Nejdůležitější je, aby průvan nefoukal přímo na ptáky. Slepicím vadí proudění vzduchu v úrovni podestýlky, kde spí a sedí. Proto přívodní otvory umístěte ideálně do horní třetiny stěny, ale ne přímo proti hřadům. Nejlépe funguje, když jsou umístěné na stěně, kde je během dne stín. Vyhnete se tím nasávání rozpáleného vzduchu od slunečné strany. Vhodné jsou také plastové ventilační mřížky s klapkou, které lze přivírat podle potřeby.

Pozor na přebytek bílkovin. Pokud krmíte příliš mnoho luštěnin nebo rybí moučky, výsledkem jsou velká vejce, ale s rizikem zánětu vejcovodu. Stejně tak nepodceňujte čistou vodu. V zimě ji musíte vyměňovat dvakrát denně, nejlépe ohřátou na pokojovou teplotu. Ledová voda snižuje příjem, což se okamžitě projeví na menší snášce.

Prevence spočívá v pravidelném sledování stavu hejna. Kontrolujte nejen vejce, jak zařídit malou kuchyni ale i váhu slepic a jejich aktivitu. Dbejte na to, aby měly vždy přístup k čerstvé vodě a krmivu, a doplňujte vápník průběžně, nejen když se objeví problém. Vyvarujte se častému přenášení slepic nebo změnám teploty. Pamatujte, že i zdánlivě drobná chyba v chovu se může projevit právě na skořápce.

Nejčastější chybou je použití slámy, která se rychle slehne a ztratí savost. Mnohem lepší jsou dřevěné hobliny, které dobře sají a drží strukturu. Pokud používáte piliny, dejte pozor na prach, který může dráždit slepice. Vyvarujte se také podestýlky z jehličnatého dřeva, pokud je příliš vlhká, hrozí zvýšené riziko plísní. Do kurníku nikdy nedávejte noviny nebo textil, protože se rychle zapaří a neodvádějí vlhkost.
Letní teploty dokážou v kurníku rychle vytvořit nepříjemné klima. Dusno, vlhkost a přehřátý vzduch zatěžují nosnice, snižují snášku a zvyšují riziko nemocí. Přitom stačí pár jednoduchých úprav, aby měly slepice čerstvý vzduch bez ledabylého průvanu a bez přehřívání. Nejde o žádnou vědu, ale o pochopení toho, odkud vzduch přichází a kam má odcházet.

Častou chybou je větrání pouze dveřmi nebo oknem. Když je otevřete, vznikne prudký průvan, který slepice stresuje. Navíc v noci se kurník rychle ochladí a ráno pak dochází k teplotním výkyvům. Řešením jsou stálé mikroventilační otvory, které jsou malé a rozptýlené po celém obvodu. Například kulaté otvory o průměru 5–8 cm rozmístěné po obvodu stěn, ale vždy pod stropem. Tento systém zajišťuje stálou výměnu vzduchu i při zavřených dveřích.

Kromě technických prvků pomůže i správné zacházení s prostorem. V létě odstraňte z kurníku veškeré zbytečné předměty – kbelíky, náhradní nářadí, staré pytle. Čím méně překážek, tím snadněji proudí vzduch. Podestýlku udržujte sušší než v zimě, protože vlhká podestýlka zvyšuje vlhkost a tím i pocit horka. Nejlepší je použít silnou vrstvu dřevěných hoblin nebo pilin, které dobře sají. Pravidelně ji překopávejte, úložné prostory v malém bytě aby se provzdušnila.

Jak rozlišit běžné kdákání od varovného signálu Klíčové je porovnat délku a kontext. Krátké kdákání po snášce, které končí do pěti minut, je standardní. Pokud ale slepice kdáká s přestávkami celé hodiny, sedí v koutě, má rozcuchané peří a odmítá se hýbat, je na místě kontrola. Typická chyba začátečníků je zaměnit po-snáškové kdákání za signál nemoci a zbytečně slepici stresovat. Opak je ale častější — mnozí chovatelé podceňují dlouhé kdákání a přisuzují ho povaze, přitom se může jednat o prolaps vejcovodu, který vyžaduje okamžitou veterinární pomoc. U mladých slepic, které začínají snášet, je po-snáškové kdákání obvykle hlasitější a delší, protože se učí reagovat na nový fyziologický proces.

Dalším typickým znakem je výrazné kolébání při chůzi, které připomíná kachnu. Tento pohyb obvykle značí problém s kyčelním kloubem nebo s páteří, což je u starších nosnic časté. Slepice se snaží kompenzovat bolest přenášením váhy na zdravou nohu, takže si můžete všimnout, že jedna noha je odstavena do strany a zvíře se na ni při zastavení opírá jen okrajově. V takovém případě neoddělujte slepici od hejna, ale vytvořte jí klidný koutek s nízkým hřadem – vysoké hřady starým ptákům nesvědčí, protože při seskoku dopadají špatně na nohy.

If you have any queries pertaining to the place and how to use odkaz, you can get in touch with us at our own webpage.