Když se ztratíte v lese, jak správně použít mapu a buzolu
Střih a velikost: kde dělá většina lidí chybu Druhý zásadní bod je střih. Funkční prádlo má přiléhat na tělo, ale nesmí škrtit ani omezovat pohyb. Pokud si koupíte volné tričko, nebude odvádět vlhkost efektivně, protože mezi látkou a kůží vznikne vrstva vzduchu, která se nepohybuje. Naopak příliš těsný střih způsobí oděrky a omezení krevního oběhu. Ideální je, když si oblečete prádlo a necítíte ho – to je signál, že sedí správně. Věnujte pozornost také délce rukávů a nohavic, při pohybu by se neměly vyhrnovat.
Čtvrté pravidlo se týká údržby. Funkční prádlo nesnáší aviváž, která ucpe póry vláken a zničí jejich schopnost odvádět vlhkost. Perte ho naruby, ideálně na jemný program s tekutým pracím prostředkem a bez máchadla. Teplota vody by neměla přesáhnout 40 °C, jinak syntetika ztratí pružnost a tvar. Sušičku nepoužívejte vůbec – vysoká teplota trvale poškodí elastická vlákna. Po vyprání prádlo vytáhněte, jemně vyždímejte a nechte volně uschnout.
Klíčový je materiál. Na prvním místě jednoznačně dominuje polypropylen nebo jiná syntetická vlákna, která nevsakují vlhkost, ale transportují ji dál. Naopak bavlna je v tomto ohledu nejhorší volba – nasákne pot, přilepí se na tělo a začnete mrznout. Ze stejného důvodu se vyhněte i bavlněným příměsím, pokud nejde o ponožky do města. U funkčního prádla platí: čím vyšší podíl syntetiky, tím lépe pro termoregulaci.
Prvotřídní opora začíná správnou délkou a úchopem Základním kamenem je nastavitelná délka. Při sestupu by měla být hole delší než při chůzi po rovině – špička se opírá o zem před tělem a loket svírá přibližně pravý úhel. Fixace teleskopických sekcí musí být pevná, bez vůlí. Vyzkoušejte mechanismus přímo v obchodě: zatlačte na hůl shora, jako byste se o ni opřeli při klesání. Pokud se články zasouvají, hledejte jiný model. Stejně důležitý je úchop. Korková rukojeť dobře saje pot a netlačí, ale při dešti klouže. Pryž je jistější za mokra, ale v teple se v ní potí dlaň. Vyberte si podle převažujících podmínek, ne podle vzhledu.
Proč se vyhnout Tiským stěnám v poledne? Tiské stěny jsou oblíbené hlavně kvůli skalním městům, ale jejich úzké stezky se v hlavní sezóně ucpou. Pokud sem chcete vyrazit, zvolte západní část areálu, která je méně frekventovaná, a naplánujte příchod po třetí hodině odpoledne. Většina turistů už tehdy míří zpět, takže budete mít vyhlídky téměř pro sebe. S sebou vezměte čelovku, protože se může setmít dřív, než čekáte – v roklinách je tma i za jasného dne.
Základem je plánování s rezervou. Většina chyb pramení z podcenění času a počasí. Na hřebeni platí, že počasí se mění rychleji než v údolí a předpověď je třeba brát s velkou rezervou. Naplánujte si trasu tak, abyste měli vždy možnost sestoupit do bezpečí, a to i za zhoršené viditelnosti. Do batohu si přibalte vždy nepromokavou bundu s kapucí, čelovku a teplou vrstvu, i když ráno svítí slunce. Teplota na hřebeni klesá s nadmořskou výškou a vítr dokáže efektivní teplotu snížit o desítky stupňů.
Důležité je také vědět, kdy přestat. Pokud se pohybujete v hustém lese a nemáte jistotu, že jdete správně, zastavte se a vraťte se po vlastních stopách. Většina lidí se ztratí, protože pokračují vpřed s nadějí, že někde narazí na cestu. Lepší je vrátit se o sto metrů k poslednímu známému bodu, než bloudit hodiny v kruhu. Snažte se také chodit podél přirozených linií — potoka, hřebene nebo okraje lesa — protože ty vás dovedou k civilizaci rychleji než přímá trasa přes nepřehledný porost.
Jak číst terén, když nevidíte na obzor V lese bez cest se orientace opírá o tři praktické prvky: tvar reliéfu, charakter porostu a vlastní pohyb. Nejdříve si všímejte vrstevnic na mapě. Klesání, stoupání nebo úzké hřbety můžete cítit i pod nohama, i když nevidíte dál než pár metrů. Pokud mapa ukazuje potok v údolí, najděte jeho zvuk nebo vlhkou půdu — často uslyšíte vodu dřív, než ji spatříte. Druhým vodítkem jsou stromy: smrky rostou hustě na kyselých půdách, buky spíše na vápenci, a břízy se objevují na světlých pasekách. Tyto znalosti vám pomohou odhadnout, kde se přibližně nacházíte, i když neznáte přesné souřadnice.
Rovnováha mezi jistotou kroků a rychlostí pohybu Na exponovaných úsecích je největším nepřítelem spěch. Zkušený chodec zpomalí a věnuje plnou pozornost každému kroku. Pravidlo tří opor je zde nezbytné: minimálně dvě končetiny musí být vždy v kontaktu s podložím. Nezapomínejte, že těžiště těla se při pohybu s batohem posouvá, a proto je třeba chodit s mírně pokrčenými koleny. Na hřebeni se vyhněte skákání po kamenech, i když se to zdá jako rychlejší varianta. Nejistý krok na uvolněném kameni je nejčastější příčinou úrazů.
