Ztratit se v lese: co dělat, když nevíš, kudy dál

Až budete mít bundu na sobě, udělejte si rychlý test prodyšnosti. Zkuste dřepy, předklony nebo pár výpadů. Pokud se uvnitř rychle zapaříte, je membrána pro danou aktivitu nevhodná. Prodyšnost se uvádí v gramech na metr čtvereční – vyšší číslo znamená lepší odvod vlhkosti, ale nezaručuje automaticky, že bunda bude prodyšná pro vás. Záleží na tom, jak moc se potíte a jakou máte vrstvu pod bundou. Obecně platí, že pro běžné nošení stačí hodnoty kolem 10 000 gramů, na intenzivní sport byste měli hledat vyšší. Ale pozor – membrane s vysokou prodyšností je často tenčí a méně odolná proti mechanickému poškození.

Další častý omyl se týká jídla a pití. V horách se spotřeba energie zvyšuje, přesto mnoho cyklistů jede s poloprázdnou lahví a jen jednou svačinou. Počítejte s tím, že na každou hodinu jízdy byste měli vypít alespoň půl litru tekutin, a to i v chladnějším počasí. Jídlo si rozdělte na menší porce, které budete přijímat průběžně, ne až když vám dojde energie. Jinak se dostaví pokles výkonu, který se v kopcích projeví dvojnásobně.

Další past, na kterou se často zapomíná, je přecenění vlastních sil. Plánujte túru tak, abyste měli rezervu na odpočinek a na nečekané zdržení. Počítejte s tím, že klesání je sice rychlejší, ale klade jiné nároky na kolena. Pokud cítíte únavu dřív, než očekáváte, otočte se. Žádný výhled nestojí za noční bloudění bez čelovky. A s ní souvisí i další bod: vždy noste v batohu zdroj světla, i když plánujete návrat za světla. Tma přichází v horách překvapivě rychle.

V neposlední řadě myslete na to, že voda není jen k pití. Pokud si na túře vaříte, potřebujete ji i na jídlo a případnou hygienu. Počítejte s tím už při balení. Vhodné je mít jednu láhev na pití a druhou na vaření, abyste při vaření nesáhli po poslední čisté vodě. A když už balíte, zvažte i možnost nouzového zdroje – třeba malý skládací kelímek na sběr dešťové vody, ale jen jako pojistku.

Nejčastější chybou je spoléhat na to, že cestou narazíte na pramen nebo studánku. Mnohé z nich v suchých měsících vysychají, a i když voda teče, nemusí být zdravotně nezávadná. Bez spolehlivého filtru nebo chemické úpravy ji nepijte. Místo toho si předem zjistěte, kudy vede trasa a kde jsou oficiální zdroje vody – třeba v horské chatě nebo u informačního centra. Pokud žádný takový bod neexistuje, vezměte si vodu celou s sebou.

První věc, kterou musíte udělat, je nastudovat si předpověď počasí pro konkrétní vrchol a nadmořskou výšku. Ne pro nejbližší město, ale pro místo, kam jdete. Počasí v horách se mění rychle a i v červenci může na hřebenech sněžit. Podle toho zvolte oblečení – raději tři tenké vrstvy než jednu tlustou bundu. Vždy si přibalte náhradní suché triko a čepici, i když je ráno vedro. Typická chyba je spoléhat na to, že „tam nahoře to snad nebude tak hrozné". Bývá.

Další častý omyl je spoléhat se na světlo mobilu a baterku bez náhradních baterií. Vždy mějte v batohu malou svítilnu, píšťalku a zrcátko – píšťalka je slyšet na kilometry a zrcátko odráží sluneční paprsky. Pokud slyšíte hluk aut nebo štěkot psů, jděte k němu, ale ne běžte – ve tmě snadno zakopnete. Když narazíte na turistickou značku, zůstaňte u ní a počkejte – záchranáři prohledávají hlavně okolí cest a rozcestníků.

Když už máte trasu naplánovanou, zkuste si ji ještě den předem projít v mapě a ověřit si, jestli jsou některé úseky sjízdné. V horském terénu se může stát, že cesta, která je v plánu jako modrá, je ve skutečnosti kamenitá a neprůjezdná. Pokud si nejste jistí, raději zvolte delší, ale schůdnější variantu. Stejně důležité je sledovat předpověď počasí – v horách se může rychle změnit, a to nejen teplota, ale i viditelnost.

Pro reálný odhad náročnosti si zjistěte nejen celkové převýšení, ale i délku a průměrný sklon každého stoupání. Pokud máte v trase úsek s více než desetiprocentním sklonem, počítejte s tím, že budete muset zařadit nejlehčí převod a možná i odpočívat. Naopak rovné úseky nebo mírné klesání vám umožní nabrat síly. Klíčové je také rozložení převýšení: jestliže je většina nastoupána v první polovině výletu, druhá půlka bude fyzicky i psychicky náročnější, i když je technicky snazší.

Druhý pilíř bezpečnosti je pohyb ve skupině. Platí nepsané pravidlo: jdete tak rychle, jak jde nejpomalejší člen. Pokud jdete sami, o to přísněji dodržujte ostatní pravidla. Před odchodem někomu blízkému řekněte, kam jdete a kdy plánujete návrat. Ideálně to napište na papír a nechte ho doma na stole. Když se nestihnete vrátit, je to pro záchranáře zásadní informace. Nezapomeňte si také nabít mobil, ale počítejte s tím, že v údolí nemusí být signál. Proto si předem zjistěte, kudy vede nouzová cesta dolů.